Datum: 8.4.2024

Délka: 110 km

Čas: 21:41:39

Umístění: 279 / 432

Před závodem jsem si stanovil cíl A pod 20 hodin, cíl B pod 24 hodin a cíl C dojít to do limitu, což bylo 28 hodin. Cíl A se nedal, cíl B nakonec s přehledem, takže spokojenost. Ani si nejsem žádné chyby vědom, bylo to prostě těžký. Rozběhnuto rozvážně, pomalu, na nízký tep, to ale znamená horší mezičasy než plán.

Trasa začínala s městečka Buzet v Istrii a tvořila „maratonskou smyčku“ 42 km po kopcích, z nichž 2 nejvyšší měly okolo 1000 m. Po absolvování tohoto „maratonu“ trasa pokračovala zbývajících 68 km směrem na západ k pobřeží, s cílem ve městě Umag. Do Buzetu jsem chtěl přiběhnout tak abych měl ještě síly pokračovat, což se více méně podařilo. Zdržuju se zde ale dlouho – kolem 30 min. První velká krize byla asi na 48 km do kopce k obci Vrh – vedro, žádný stín, dochází voda … Naštěstí, hodní lidé v obci nabídli nám okoloběžícím vodu. Po napojení a 15 min odpočinutí pokračuju odhodlaně, k další OS u jezera Butoniga (59 km). Zde se najím, napiju, kafe, a zase dál. Vedro pomalu vystřídal chladnější večer a já se hned cítím líp.

Z Butonigy přes Motovun do Livade pomalu běžím, jen do kopce jdu, a je mi celkem fajn. V Livade (asi 76 km) jsem v půl8 večer) nasazuju čelovku a jde se mi stále pěkně – do kopce rádoby svižná chůze, jinak pomalý běh. Nejvyšší bod je asi na 87 km, 3 km před Grožnanem. Tady už mám fakt dost. Odtud by se mohlo již normálně běžet až do cíle, ale já toho bohužel nevyužiju. Nohy jsou našrot, neumím se rozběhnout a 20 km do cíle musím dojít. Ale netrápí mě to, taky po 90 km … co se dá dělat.

Cílový Umag je v noci vidět dlouho, ale vůbec se nepřibližuje, jak to?? To není možné. Nakonec jsem přece jen ve městě. Ještě projít po cyklostezce k moři a na finiš se přece jen, těžkopádně, rozběhnu. I když je 4:30 ráno, přesto mě tu vítá můj spoluběžec Martin (16:26) a další členové výpravy / supportu: Tomáš i Ríša, no, není nad dobré kamarády. Ani kvůli mě nešli spát.

Jak bylo v cíli? Klasika: únava, radost a pěkná medaile pro finishery. Kluci mě odváží na ubytko do 5 km vzdálené vesnice Babici, tam se svalím do křesla, lahváč a z posledních sil sprcha … a pak jen spát. Spal jsem ale jen asi 3.5 hodiny, neboť dopoledne pokračujeme na Brač, kde jsme prožili týdenní krásnou dovolenou. Hlava celou dobu OK, vzdát jsem nechtěl nikdy. To bylo asi největší plus. Škoda že posledních 23 km po rovině jsem již nemohl běžet, no co se dá dělat. Jsem ale spokojen.

Read More